Soutěžní návrhy a komentáře

Ke stažení:

• Oceněné návrhy ve velkém rozlišení (ZIP, 20 MB)
• Ostatní návrhy ve velkém rozlišení (ZIP, 100 MB)

<– zpět na článek

1. místo – návrh 23 Položit koberec vprostřed obývacího pokoje a lehce upravit nábytek. Stačí to. Návrh rozpoznává kvality stávajícího prostoru a nebojí se prázdna. Autoři nediktují děje, které se mají na náměstí odehrávat, pouze jim ponechávají kultivovaný volný prostor. Původně bezbřehý veřejný prostor celého území je jemnými zásahy artikulován do široké palety jednotlivých charakterů s jasně čitelnou hierarchií. Poměr zásahů do úpravy náměstí a celkového výsledku je vysoce efektivní. Porota v tomto shledává návrh velmi realistický. Návrh prokazuje kvality jak v měřítku urbanistickém, tak v nižším měřítku architektonickém. Prokazuje citlivost k místu, k jeho obyvatelům, k lokální identitě, kterou podtrhuje odkazem k počátku sídliště. Reflektuje také řešení prostoru v čase – autoři vyslovují názor na úpravu stávajícího prostoru a doporučují poměrně jemné úpravy a dostavby budov, ke kterým může náměstí v budoucnu směřovat.
2. místo – návrh 21 Přesvědčivý, profesionální, dospělý návrh. Vychází z kvality volného prostoru náměstí a soustředí se zejména na úpravy podnoží a parteru budov. S obojím pracuje s architektonickou zdatností, původní bariéry přetváří v atraktivní prvky. Názor na charakter přilehlých prostorů je srozumitelný. Od urbanistického rozvrhu celého území dokázal sestoupit až do vtipného detailu. Kladným momentem je také přiměřené otevření se prostoru náměstí potenciálu Střelničné ulice díky redukci stanice metra na technické minimum. Porota oceňuje civilní porozumění prostoru a profesionální zpracování. Z návrhu je patrná osobní zkušenost s místem.
3. místo – návrh 15  Návrh podporuje původní všesměrnou prostupnost, která graduje v centrálním prostoru náměstí. Ve stejném principu díky redukci stanice metra otevírá prostor do Střelničné ulice, kterou doplňuje úrovňovým přechodem. Přestože tento záměr není v návrhu výrazněji proklamovaný, přesvědčuje o možnosti koncentrovat energii v prostoru náměstí. Architektonické řešení náměstí je možná příliš formální, neomezuje ale kvalitu volného prostoru. Jako jeden z mála návrhů vstupuje také do interiérů budov – a přesvědčivě. Za zajímavé momenty návrhu lze dále považovat architektonické řešení severní části náměstí, transformaci stanice metra na polyfunkční objekt, umístění infocentra a vodních prvků na náměstí. Porota oceňuje řemeslnou zdatnost a komplexnost návrhu.
Čestné uznání – návrh 19 Návrh, o kterém probíhala nejdelší diskuse poroty, která se dotkla především samotného významu studentské soutěže. Už jen díky tomuto si návrh zasluhuje uznaní poroty, které je sice bez odměny, ale o to cennější – jelikož toto je právě ta architektura která sice málokdy soutěže vyhrává, ale diskusi o architektuře posunuje dopředu. Porota si cení odvahy autorů být kritický nejen vůči zadání soutěže ale i vůči schopnosti dnešní společnosti podobné úkoly řešit. Jako porota jsme se pustili i do spekulace, jak by návrh působil, kdyby byl realizován. V tomto bodě jsme se shodli, že jednoduché řešení v duchu doby, ve kterém náměstí bylo zamýšleno by s ohledem na dnešní způsoby užívaní asi jen těžko obstálo.
Cena starosty – návrh 12 Vizuálně atraktivní a graficky pečlivě zpracovaný návrh. Vychází z myšlenky města v "zeleni", kterou promítá i do řešení samotného náměstí – v geometrickém rytmu rozmisťuje velké množství vegetace. Centrální prostor autoři dělí na hlavní náměstí a klidovou zónu v prostoru za stávající hernou. Ovšem i přes naznačení rozdílné hierarchie těchto míst, neodpovídá jejich pojetí zcela vytyčenému cíli: hlavní náměstí je nadmíru zaplaveno stromy, kvalitní krajinářská práce v prostředí sídliště by se pravděpodobně měla odehrát na jiných místech, než na náměstí, které tak ztrácí svoji dlouholetou kulturní srozumitelnost. Za pozitivní momenty návrhu lze označit práci s detailem parkovacích ploch, snahu o rozvinutí drobného podnikání v místě, patrné je i zamyšlení nad užíváním místa (i když autoři zobrazují jen bezproblémové skupiny obyvatel).
Návrh 1 Návrh v širším měřítku vychází ze zástavby nevyužitých ploch při Střelničné ulici. Využití potenciálu těchto míst je s ohledem na návaznost dopravní infrastruktury logické, i přesto, že by bylo provázeno technickými komplikacemi spojenými se stavbou metra. Nové dostavby zpevňují a zintenzivňují prostor náměstí, navazující prostory jsou provázány do městské sítě. Plocha náměstí je zmenšena do přiměřenější velikosti dostavbou ze severní strany. Srozumitelná práce v urbanistickém měřítku už ale nenachází zcela adekvátní odpověď v měřítku architektonickém. Je kladen až přílišný důraz na konkrétní návrh mobiliáře.
Návrh 2 Návrh pracuje se stávající situací a do objektů výrazněji nezasahuje. Těžiště úpravy náměstí hledá v jeho estetizaci pomocí povrchů a použití dřevěného prvku, který má prostor sjednotit. V případě navazujících zelených ploch autoři navrhují vegetační úpravy. Návrh postrádá hlubší rozvahu nad fungováním prostoru a představu o jeho užívání. Soustředí se pouze na vizuální působení. Nedostává se „za povrch“, který ani tak není architektonicky přesvědčivě navržen. Zdůraznění cyklotrasy a vstupu do obchodní pasáže navíc odsává z náměstí energii a jev rozporu s jeho významem.
Návrh 3 Vizuálně poměrně přesvědčivý návrh řešící i prostory při ulici Střelničná. Úpravy samotného náměstí opírají autoři o jednotící prvek betonového "boxu" pro traviny a stromy. Logická snaha o rozbití výškového rozdílu plochy náměstí a navazujících budov ovšem hraničí až se znepřehledněním celého prostoru a vytvoření nových bariér.
Návrh 4 Prostor, který potřebuje uklidnit, vyčistit a dovymezit návrh zaplavuje řadou prvků, jejichž estetika ani umístění (s výjimkou místa stánkového prodeje) nejsou přesvědčivé – např. dětské hřiště u piazzetty kina. Autoři se zbytečně soustředí na technický detail jednotlivých prvků a uniká jim celková koncepce širšího území. Přes přesvědčivou grafickou prezentaci detailu chybí návrhu představa o charakteru a významu jednotlivých míst, o kterou by se teprve následně mohla práce v architektonickém měřítku opřít.
Návrh 5 Návrh patří do kategorie projektů, které nezasahují do budov a pracují se stávajícím rozvržením. Do prostoru náměstí vkládá nové prvky – mobiliář, fontánu, "kulturní" platformu, definuje aktivity odehrávající se na přilehlých plochách zeleně (především v textu, nikoliv v grafické části). Přestože je vizuální prezentace návrhu působivá, autoři nedostatečně pracují s charakterem a hierarchií "míst". V prostoru náměstí budí největší nedůvěru objekt pódia, jehož umístění pouze sleduje kompozici "leteckého pohledu" a potenciál jeho využití je diskutabilní. Již tak složitě čitelný prostor dále rozbijí.
Návrh 6 Návrh v podstatě rezignuje na náměstí. Teze proklamované v textové části (rozdělení prostoru na park a náměstí) se nepodařilo naplnit ‐ celý prostor působí spíše jako park, má silně tranzitní charakter, je těžko srozumitelný (fyzicky i kulturně).
Návrh 7 Kultivovaně graficky zpracovaný návrh, který vědomě pracuje se stabilizací lokálního centra sídliště doplněním polyfunkčních objektů podél Střelničné ulice a nad stanicí metra. Jejich návaznost na existující urbanistickou strukturu je nicméně diskutabilní. V širším měřítku je patrný náznak členění prostoru na několik menších, propracování charakteru jednotlivých míst je ale zcela nedotažené. Porota považuje návrh za silně formální – což dobře ilustrují například žluté linie tras, které příliš nesvědčí o schopnosti manifestovat cesty jinak, než graficky.
Návrh 8 Návrh se snaží definovat specifické prostory řešeného území, volí ale nevhodná místa a nástroje. Hlavní náměstí vymezuje jen pomocí obrazců v dlažbě a vzdává se potenciálu stanice metra a Střelničné ulice, od které prostor dokonce odděluje "hraniční zdí". Přehnaně grafická hra s povrchy nevykresluje charakter jednotlivých míst.
Návrh 9 Návrh redukuje objem stanice metra a obnažuje tak jižní prostor náměstí, který by naopak potřeboval zpevnit. Ve snaze vizuálně i akusticky odclonit automobily vysazují autoři podél Střelničné ulice široký pás stromů – pracují s ní jako s dálnicí, čímž pouze potvrzují tento nežádoucí charakter. Navržený centrální prostor působí rozpačitě – je parkem, nebo náměstím? V textové části si autoři vytyčují práci s charakterem a hierarchií míst, která se ale v návrhu nepodařila naplnit. Stejně tak i formální zpracování návrhu považuje porota za podprůměrné.
Návrh 10 Za pozitivní momenty návrhu lze považovat práci na jižní straně náměstí, kterou autoři zpevňují dostavbou nových budov a přiměřenou redukcí stanice metra otevírají náměstí potenciálu Střelničné ulice. Samotná práce s jednotlivými místy je už ale nepřesvědčivá. Chybí jasný názor na jejich hierarchii a charakter. Prostor náměstí je bezbřehý. Návrh se opírá pouze o nově vložené prvky, o umělecká díla ‐ ta ale sama o sobě fungování prostoru těžko zaručí.
Návrh 11 Návrh estetizuje prostor náměstí pomocí organických prvků, které mají tvořit kontrast k ortogonálnímu systému zástavby. Významný prvek tvoří také organické zastřešení stanice metra. Přestože v textu popisují autoři jako hlavní nedostatky prostoru jeho vizuální nepřehlednost, estetické působení a cizorodý prvek stanice metra, paradoxně svým návrhem tyto nedostatky posilují. Porota shledává estetizaci prostoru nevydařenou, současně považuje dílo za silně autorské, do kterého lze jen obtížně vstupovat. Autoři se soustředí především na vizuální působení, chybí podrobnější úvaha o fungování a užívání prostoru, o jeho charakteru a významu.
Návrh 13 Návrh představuje silný a srozumitelný koncept v urbanistickém měřítku. Jako jeden z mála se zamýšlí nad zapojením řešeného území do širší urbanistické struktury ‐ vytváří „městský blok“, který odděluje srozumitelným prostorem ulice. Zajímavá je rovněž teoretická rovina práce se soliterními objekty ‐ koncept “podnosů“. Bohužel převedení konceptu do návrhu je příliš doslovné, formální a architektonicky nedotažené. Není přesvědčivě prokázána kvalita v měřítku veřejného prostranství.
Návrh 14 Vizuálně líbivý návrh vytvářející monumentální náměstí. Rozlehlá plocha možná přispívá k čistotě "plánu", v lidském měřítku ale nefunguje. Prostor je předimenzovaný, bezbřehý. Návrh se opírá o grafickou hru s formátem dlažby a drobných ploch zeleně – udržení vegetace v těchto plochách je ale nerealistické. Stejně jako řada dalších projektů pracuje návrh se zmenšením objemu stanice metra, význam nově navrženého zastřešení je ale nesrozumitelný. Návrh postrádá srozumitelnou urbanistickou koncepci – vedle náměstí nevytváří místa s jasným charakterem a významem. Vztah domů a veřejných prostranství je nedotažený.
Návrh 16 Návrh se soustředí zejména na architektonickou práci s prostorem. Vkládá do něj řadu nových prvků, vytváří bohatou kombinaci povrchů. Grafická stylizace návrhu pomáhá uvěřit věrohodnosti řešení. Za dílčí pozitivní aspekty návrhu lze považovat přeložení cyklostezky mimo prostor náměstí a volbu prostoru tržiště – naopak umístění protihlukových stěn podél Střelničné ulice celý návrh nepochopitelně degraduje. S ulicí autoři pracují téměř jako s dálnicí a pouze tím potvrzují její nežádoucí charakter. Zcela přesvědčivá není ani celková koncepce na urbanistické úrovni.
Návrh 17 Urbánní zahrada Ládví – mezi návrhy ojedinělý přístup pracující se zastřešením celého prostoru, kterým vytváří „skleník“. Předkládá vizuálně podmanivou a konceptuálně silnou ideu. Konstrukčně i funkčně je ovšem návrh do velké míry naivní – jeho reálná podoba by se dalece rozcházela s vizualizacemi. Není zcela domyšlen ani vztah nové konstrukce a okolních budov.. Otázkou je i celkový objem zastřešeného prostoru. Za pozitivní dílčí přínosy návrhu lze považovat doplnění struktury podél Střelničné ulice a realizaci retenční nádrže v podobě vodního prvku.
Návrh 18 Těžiště návrhu leží v architektonických úpravách prostoru – realizaci pobytového schodiště při východní straně náměstí a práci s povrchy a vegetací. Návrh pracuje s organickou geometrií v kontrastu k ortogonálnímu schématu sídliště. Porota návrh považuje za silně formální, stylizovaný pro letecký pohled. Návrh nepřináší principiální odpovědi na klíčové problémy prostoru a soustředí se pouze na jeho estetizaci ‐ a to architektonicky diskutabilní formou. Ve snaze o udržení grafického konceptu vytváří další bariéry v místě.
Návrh 20 Silné gesto, promyšlená teoretická úvaha nad původní estetikou prostoru. Autoři vkládají do prostoru rozlehlou vodní plochu, která má za úkol okupovat prostor a koncentrovat aktivity po svém obvodu – v komornější prostorech v blízkosti budov. Autoři současně proklamují snahu o posílení vzájemné komunikace budov skrze uvolněnou plochu prostranství – tato komunikace se ale odehrává jen na vizuální úrovni, užívání místa vodní plocha naopak komplikuje. Návrh tak končí v podobě gesta, nedává přesvědčivé odpovědi na způsob užívání místa po případné realizaci.
Návrh 22 Návrh pracuje s dostavbami a přístavbami objektů, kterými se snaží docílit zpevnění a uzavření prostoru náměstí a doplnění celé lokality. Srozumitelný urbanistický přístup je ovšem doplněn předimenzovanou monumentální plochou náměstí, jejíž využitelnost je v kontextu lokality velmi diskutabilní. Zajímavým způsobem návrh pracuje se změnou výškové úrovně. Tato hra je ale paradoxně v rozporu s monumentálním měřítkem celého plánu a celý prostor znečitelňuje.
Návrh 24 Formální návrh, jehož těžiště leží v estetizaci prostředí. Autoři pracují s grafickým trasováním cest (v jejichž středu jsou paradoxně umístěny lampy), s úpravami povrchů a umístěním mobiliáře. Chybí urbanistická koncepce, návrh srozumitelných "míst" včetně jejich charakterů. Samotné architektonické řešení prostoru ani tak není zdařilé, obzvláště úpravy piazzetty kulturního domu jsou nepřesvědčivé.
Návrh 25 Na první pohled působivý návrh, který se soustředí na úpravy náměstí, které jsou v kontextu ostatních návrhů poměrně umírněné a kultivované. Hlubší principy řešení se ale obtížně hledají, koncepce samotného prostoru není zcela čitelná. Velmi diskutabilní je způsob umístění nových staveb a jejich vztah k urbanistickému kontextu.
Návrh 26 Návrh, který si klade za cíl sledovat cestu vylepšování stávajícího a respektu k původní autorské koncepci. Proklamované teze se ale autorům nedaří naplnit, návrhem je v podstatě popírají. Návrh se zbytečně se soustředí na fasády domů na místo veřejného prostranství samotného. Přitom vizuální sjednocení fasád prostoru v podstatě nic nepřináší. Urbanistický názor na širší území návrh zcela opomíjí.
Návrh 27 Návrh volí cestu radikální dostavby, spoléhá se na tradiční principy tvorby náměstí a do centrálního prostoru sídliště vkládá kompaktní blokovou zástavbu. Proklamuje vznik živého polyfunkčního města s novými pracovními příležitostmi a tradičním vnímáním náměstí. Principy vytyčené v textu nicméně neodpovídají návrhu, autoři přenáší pouze formální znak tradičního města, nikoli jeho podstatné kvality. Navržený formální a monumentální prostor bude jen těžko plnit úlohu živého městského náměstí. Chybí jemná práce s charakterem jednotlivých prostorů. Poroto se shodla na tom, že v případě realizace takového řešení, by mělo živé centrum šanci vzniknout spíše na křížení nových ulic, než v takto navrženém prostoru náměstí.
Návrh 28 Vizuálně atraktivní návrh, který vytváří jednoduchý a snadno využitelný prostor respektující okolní domy. Nemá ambici definovat konkrétní děje, ponechává jim volnost. Z návrhu je také patrná snaha o hierarchizaci jednotlivých prostranství. Centrální aréna je po obvodu obehnána lavičkou – takto ostré vymezení je ve vizualizacích působivé, reálné užívání prostoru ale komplikuje, stává se bariérou a odtrhuje budovy od náměstí. Návrh ne zcela nepřesvědčuje porotu o vůli obyvatel trávit zde čas a náměstí užívat – vše je podřízeno formálnímu principu. Za pozitivní aspekt návrhu lze považovat otevření náměstí potenciálu Střelničné ulice, naopak oddělení parku v jižní části zdí charakter ulice degraduje.
Návrh 29 Návrh čistí stávající plochu náměstí a vkládá do ní nové prvky. Podrobněji se soustředí na návrh variabilního mobiliáře, který by měl být upravován s ohledem na roční období. Z grafické i textové části je patrné, že se autoři více soustředí na objekty, než na prostor, na hmotu, než na prázdno. Návrh variabilního mobiliáře považuje porota za obtížně realizovatelný. Chybí urbanistická koncepce řešeného území, zamyšlení nad významem a charakterem jednotlivých míst, ze kterého by až následně měla vycházet práce v architektonickém měřítku.
Návrh 30 V širším měřítku návrh doplňuje zástavbu podél Střelničné ulice. Vzhledem k návaznosti na dopravní infrastrukturu je doplnění struktury v tomto místě logické i přesto, že by se muselo vypořádat s technickými komplikacemi spojenými se stavbou metra. Konkrétní umístění jednotlivýhc staveb je nicméně diskutabilní (domy se formálně tváří jako tradiční městská zástavba obracející se čelem k hlavní ulici, ve vztahu k veřejným prostranstvím se ale jedná o všesměrně orientované solitéry). Na vyšší měřítkové úrovni návrh postrádá hledání charakteru jednotlivých míst a jejich hierarchizaci. V rámci celého řešeného území je návrh veřejného prostoru jednotvárný, náměstí díky tomu působí pouze jako část "vnitrobloku".
Návrh 31 Návrh pracuje s komplikovanými prostorovými organickými prvky, spoléhá se na vizuální efekt. Přináší ale více problémů, než řešení. Veřejný prostor, který by měl mít v městské struktuře nejdelší životnost autoři napevno provazují s jednotlivými stavbami – majetkoprávní problém takového počinu je možná tím nejmenším pochybením. Předimenzovanému prostoru náměstí paradoxně přidávají ještě další v jiných výškových úrovních. Ani trasování navržených cest není odůvodněné. Autoři se nesoustředí na prostor ale na objekty – ať už návrhem velice specifického designu, nebo definicí příliš konkrétního programu jednotlivých staveb. Sochařskou kompozici vzdušných lávek a objektů nadřazují přirozenému užívání místa, tedy i člověku.
Návrh 32 Při hledání konceptu revitalizace náměstí vycházeli autoři z fasády Obchodního domu Ládví. Soustředí se pouze na estetizaci prostoru ve kterém mechanicky aplikují "trendy" grafiku. Zcela chybí úvaha nad charakterem a významem jednotlivých prostorů, nad jejich hierarchií. Chybí urbanistická koncepce, ze které by teprve posléze měla práce v architektonickém měřítku vycházet.
Návrh 33 Autoři se v konceptu návrhu odvolávají na potenciál okolní krajiny. Pracují s ním ale pouze formálně – na významné krajinné ikony (Ďáblický háj) se odkazují geometrickými obrazci vodních prvků v ploše náměstí. Samotná podstata takového přístupu ke tvorbě místa je neodůvodněná, zůstává jen u gesta obtížně čitelného v lidském měřítku. Návrhu chybí přesvědčivější urbanistická rozvaha nad jednotlivými prostory a jejich charakterem.
Návrh 34 V širším měřítku návrh pracuje s dostavbou budov podél Střelničné ulice, v podrobnější práci na této úrovni už ale dále nepokračuje (vztah novostaveb a náměstí je zcela nejasný) a soustředí se zejména na architektonické řešení samotného náměstí. Předkládaný návrh nicméně již tak složitý prostor ještě zesložiťuje. Opírá se spíše o grafickou kompozici a o konkrétní návrh mobiliáře než o koncepci jednotlivých prostor a vytváření jejich charakteru.
Návrh 35 Návrh pracuje se stávajícím rozvržením, zabývá se pouze formálními úpravami prostoru náměstí. Hlubší principy návrhu jsou obtížně vysledovatelné. Autoři pracují spíše s estetizací povrchu a návrhem konkrétního mobiliáře – prvku, o který nelze tvorbu místa opřít. Chybí širší koncepce řešeného území, zamyšlení nad významem a charakterem jednotlivých míst, ze kterého by až následně měla vycházet práce v architektonickém měřítku.
Návrh 36 V textové části autoři dobře analyzují některé specifické problémy místa. Vytyčuje si za cíl spíše umírněnou práci s prostorem, s drobnou úpravou staveb a jejich parteru, s povrchy. Vytyčené cíle se už ale v konkrétním návrhu nedaří naplnit. Chybí urbanistická úroveň práce, estetika navrženého prostoru je nepřesvědčivá, řada zmíněných úprav není v grafické části vůbec popsána. Za pozitivní moment lze považovat otevření jižní části náměstí potenciálu Střelničné ulice. Celkově je měřítko náměstí spíše monumentální. Silně lineární řešení končí ve své severní části ve „vnitrobloku“.

<– zpět na článek