Čestní občané Prahy 8
2024
* 2.5.1924
Podplukovník v.v. Jiří Pavel Kafka je český válečný veterán z druhé světové války, poslední žijící letec RAF. Narodil do židovské rodiny 2. května 1924, letos se tedy dožívá 100 let. Na konci června 1939 se spolu se sourozenci dostal dětským transportem Nicholase Wintona do Anglie, kde o tři roky později vstoupil ve svých 18 letech do Československé armády. Následně byl vybrán do Royal Air Force, kde sloužil jako palubní střelec a radista u 311. československé bombardovací perutě. Po válce žil v Československu (1945–1947), Anglii (1947–1960; 1968–1990) a Izraeli (1960–1968). Po sametové revoluci se přestěhoval zpět do Prahy.
V roce 2023 obdržel od českého prezidenta Petra Pavla medaili Za hrdinství.
* 21.9.1962
Profesor Martina Hof je dlouholetým ředitelem Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského na Ládví, je zároveň občanem Prahy 8, v níž bydlí od 90. let. Martin Hof získal za své vědecké úspěchy různá ocenění, např. Cenu Akademie věd či cenu Praemium Academiae, ale také např. Ioannes Marcus Marci medaili za úspěchy ve fluorescenční spektroskopii či medaili Emila Votočka za významný příspěvek k rozvoji vědy a vzdělanosti. Narodil se v německém Friedbergu, má české a německé občanství.
* 29.12.1963
Jan Švadlenka je bývalý ligový fotbalista SK Slavia Praha, dnes sochař, básník, hudební skladatel. Ve své době byl považován za nejtvrdšího hráče Slavie. Celý život žije na Praze 8 u Ďáblického háje. Po skončení fotbalové kariéry (ze zdravotních důvodů) se zabýval tvorbou kožených koláží v kombinaci s různými materiály. Postupně přešel k sochám. Je převážně autodidakt, přesto je v současné době je uznávaným sochařem. Jeho sochy vlastní mj. režisér Juraj Jakubisko, který sochu „Zasněná“ umístil do svého filmu Post coitum a jeho metrové šachy použil ve svém filmu Bathory. Je i autorem dvou básnických sbírek a textařem vlastních romanticky laděných písní a zároveň i jejich interpretem.
2023
* 6.3.1937
Speciální pedagožka, specialistka na práci s dětmi s Downovým syndromem a mentálním postižením a jejich začleňování do společnosti. Je zakladatelkou a členkou Výboru Společnosti rodičů a přátel dětí s Downovým syndromem. Od r. 1956 je stále aktivní členkou Loutkového divadla Jiskra. Její osobní i profesní život je dlouhodobě spojen s Městskou částí Praha 8. V roce 2016 zvítězila v anketě Rytíři života, pořádané časopisem Duše a hvězdy. Publikovala také řadu článků o inkluzi ve vzdělávání.
* 24.10.1945
Celoživotní bojovník za svobodu a spravedlnost. V době před listopadem 1989 byl aktivním signatářem Charty 77. Je spoluzakladatelem Spolku Šalamoun, který i v podmínkách demokratického státu upozorňuje na chyby justice a zastává se lidí, kteří se dostali nevinně do soukolí justičního systému. Prezidentem Václavem Klausem byl třikrát navržen na funkci veřejného ochránce práv (ombudsmana). Je bývalým členem zastupitelstva MČ Praha 8. John Bok dlouhodobě žije v Karlíně.
* 22.3.1942
† 8.9.2024
Dlouholetá obyvatelka Prahy 8, bydlí v Bohnicích. Je zakladatelkou hojně navštěvovaných starobohnických akcí, ať už je to Posvícení nebo Těšení. Patřila až do loňska k jejich hlavním organizátorům, ale bohužel ze zdravotních důvodů už nemůže v jejich organizování pokračovat. Patří do komunity starobohnické farnosti, navštěvuje kostel sv. Petra a Pavla. Za minulého režimu nemohla vykonávat své zaměstnání laborantky pro její názory na komunistickou stranu, živila se úklidovými pracemi.
* 18.3.1950
Akademický malíř a restaurátor, který se ve volné tvorbě věnuje malbě, kresbě, ilustraci, scénografii, tvorbě objektů a instalací. Má významný podíl na záchraně budovy bývalé Nové libeňské synagogy na Palmovce, kterou zpřístupnil pro výtvarné akce a expozice. Je rovněž spoluzakladatelem Sdružení Serpens, které, pokračuje v aktivitách v libeňské Synagoze, rozšířených i na oblast divadla a hudby. Je dramaturgem akcí, spoluautorem a scénografem divadelních projektů, které Sdružení SERPENS realizuje, a od roku 1998 kurátorem výstavních projektů.
2022
* 3.5.1942
† 30.8.2016
Věra Čáslavská je dodnes nejúspěšnější česká olympionička všech dob. Narodila se a vyrůstala v Karlíně. Na OH získala ve sportovní gymnastice celkem 7 zlatých, dále vybojovala čtyři tituly mistryně světa, 11x vyhrála mistrovství Evropy a celkem čtyřikrát byla vyhlášena nejlepší Sportovkyní Československa. Po sametové revoluci byla v letech 1990–1996 předsedkyní Československého olympijského výboru a v letech 1995–2001 také členkou Mezinárodního olympijského výboru. V roce 1968 se zapojila do politického života a podepsala petici Dva tisíce slov. V roce 1971 byla vyloučena z řad členů ČSTV. V roce 1974 vystudovala Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze a věnovala se trenérské činnosti. Později jí bylo dovoleno vykonávat trenérskou činnost v Mexiku (1979–1981). V lednu 1990 se stala poradkyní prezidenta ČSR Václava Havla pro sociální otázky a pro sport, od roku 1991 pak působila jako jeho asistentka. Věra Čáslavská zemřela v r. 2016.
* 6.2.1937
† 14.12.2022
Eva Foglová je dlouholetá pedagožka, cvičitelka a organizátorka v Sokole Libeň. V 70. - 90. letech učitelka tělocviku na ZDŠ Zámeček, propagátorka a cvičitelka moderní gymnastiky, džezgymnastiky a jógy v mimoškolních oddílech libeňského Sokola. Aktivní jako cvičitelka a organizátorka i po obnovení TJ Sokol v 90. letech až do počátku 21. stol., jejími kurzy prošly generace cvičenek všeho věku od dívek přes dospělé ženy až po seniorky.
* 20.11.1948
Jaroslav Čvančara je český spisovatel, publicista, pedagog a hudebník v country skupině Taxmeni. Během svého života vystřídal řadu povolání – lodník Pražské paroplavební společnosti, kotelník, lakýrník autokaroserií, propagační pracovník, pedagog a badatel-historik. Jde o badatele, který se věnuje problematice atentátu na Heydricha a souvisejícím otázkám atentátu na Reinharda Heydricha a souvisejícím otázkám (český protinacistický odboj, heydrichiáda, vyhlazení Lidic, operace Anthropoid apod.), o kterém vydal již tři publikace, a působí také jako odborný poradce a spoluautor při tvorbě několika dokumentárních televizních, rozhlasových pořadů, filmů a výstav. V současné době působí jako badatel v odboru zkoumání totalitních režimů ÚSTR, kde spolupracuje na výzkumném projektu Československý domácí a zahraniční odboj a nacistická okupační moc.
* 19.3.1928
† 02.07.2024
Josef Zumr je významný filosof, historik, literární vědec a historik. V roce 1952 vystudoval na Karlově univerzitě filozofii a slavistiku, po krátkém působení na místě nakladatelského redaktora nastoupil do Filozofického ústavu ČSAV. Za normalizace byl propuštěn a živil se jako překladatel na volné noze. V roce 1990 byl přijat zpět, krátce působil i jako ředitel ústavu. Také externě přednášel na Univerzitě Palackého v Olomouci. Je řádným členem pařížského Institut international de philosophie a předsedou kuratoria Ústavu T. G. Masaryka. Přispívá do Filozofického časopisu, Literárních novin a Analogonu. Zabývá se vývojem revolučního demokratismu 19. století, námětem jeho doktorské práce byl Alexandr Ivanovič Gercen. Věnuje se také estetice, především dílu Johanna Friedricha Herbarta (studie Máme-li kulturu, je naší vlastí Evropa, 1998). Uspořádal výbor z díla Ladislava Klímy Vteřiny věčnosti (1967), jedinou Klímovu knihu, která za minulého režimu vyšla. Byl členem ediční rady Spisů Bohumila Hrabala, napsal esej Obraz býka v díle Bohumila Hrabala.
2021* 30.7.1941
Dlouholetý dobrovolník v CAP Praha 8. Vysokoškolským studiem získal aprobaci pro výuku geografie, biologie a ekologie na základních a středních školách. Od r. 1999 už jako důchodce začal přednášet o přírodě a krajině v různých pražských kulturních a sociálních zařízeních a občas vedl přírodovědně zaměřené poznávací zájezdy. Nakonec v tomto směru dlouhodobě navázal dobrovolnickou spolupráci s Centrem aktivizačních programů SOS Praha 8. Přednáší a realizuje ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí ČR Ozvěny Ekofilmu, komentované projekce filmů z mezinárodního festivalu filmů o ochraně přírody, krajiny a životního prostředí. V CAP také připravuje a osobně vede již více než 10 let celodenní přírodovědně zaměřené turistické výlety po středočeské krajině. Příprava a realizace je výhradně jeho dobrovolnickou činností. Turistické výlety pomáhají seniorům udržet si pohyblivost, duševní svěžest, pohodu a kontakty s vrstevníky. Jsou také příležitostí vyměňovat si životní zkušenosti a navazovat nová přátelství. Pro Miloslava Štulce samotného jsou příležitostí předávat i v seniorském věku přírodovědné znalosti laickým zájemcům a přispívat tak k poznání a ochraně české přírody a krajiny, k praktickému naplňování zásady „Poznej a chraň“.
* 26.7.1952
Divadelník, zakladatel a ředitel divadla Archa. Narodil se v Olomouci, žije v Praze 8. Před rokem 1989 pořádal tajná vystoupení zahraničních umělců. V roce 1991 se stal ředitelem divadla E. F. Buriana s úkolem přeměnit ho na produkční dům pro současná scénická umění – ten se po rekonstrukci otevřel v roce 1994 pod názvem Divadlo Archa. Divadlo Archa se zaměřuje na propojování různých scénických umění, na dokumentární divadlo a spolupráci se zahraničními divadelními soubory a tvůrci. Divadlo slaví úspěchy i na prestižních divadelních festivalech, jeho představení Obyčejní lidé se dostalo na největší celosvětový divadelní festival ve francouzském Avignonu.
* 5.5.1951
† 14.08.2024
Bývalý vynikající československý motocyklový závodník, reprezentant na ploché a ledové ploché dráze. Dlouholetý obyvatel Prahy 8, konkrétně Bohnic, odkud vyjížděl za svými největšími úspěchy: Mistr světa jednotlivců na ledové ploché dráze v roce 1974, stříbrný v roce 1976 a bronzový v roce 1971. V mistrovství světa jednotlivců na ploché dráze byl nejlépe 13. v kontinentálním finále v roce 1972 ve Wroclavi. Třikrát startoval ve finále mistrovství světa na dlouhé ploché dráze (1973, 1974 a 1980), dvakrát ve finále mistrovství Evropy na travnaté ploché dráze (1983 a 1984). V roce 1973 vyhrál Zlatou přilbu Československa. V Československu jezdil za Rudou hvězdu Praha. V britské profesionální lize jezdil v roce 1979 za Swindon Robins a Ipswich Witches.
2020
* 18.10.1955
Absolvovala Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze, specializovala se v praktickém lékařství, geriatrii, veřejném zdravotnictví a medicíně dlouhodobé péče. Ph.D. získala v oboru sociální gerontologie. Habilitovala v oboru kulturní a sociální antropologie se zaměřením na problematiku péče o seniory a Alzheimerovy choroby. Působí jako zakládající ředitelka Gerontologického centra v Praze 8, proděkanka pro zahraniční vztahy UK FHS, zakladatelka Centra pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče (CELLO ILC CZ), odborný garant Studií dlouhověkosti na FHS UK a jako hostující profesorka na University of the West of Scotland.
Zásluhy:Celoživotní přínos v oblasti zdravotnictví, především se zaměřením na problematiku péče o seniory a Alzheimerovy choroby. Je zakladatelkou a ředitelkou Gerontologického centra v Praze 8 a zakladatelkou Centra pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče (CELLO ILC CZ).
* 9.3.1928
† 21.3.2021
Za války byl nacistickými úřady odvlečen na práce do Lipska a pak do Bádenska. Po osvobození se dostal do francouzského sběrného tábora pro občany Sovětského svazu a měl být deportován do SSSR navzdory tomu, že se hlásil k české národnosti. V Polsku se mu naštěstí podařilo z transportu uprchnout. Do Československa se dostal až na konci listopadu 1945. Přihlásil se do vojenské školy pro spojařské mechaniky. Vojenským výcvikem prošel na Slovensku a na vojenská studia nastoupil v Novém Mestě nad Váhom. Když se čs. armáda dostala do područí komunistů byl zatčen a odsouzen na dvacet let. Na svobodu se dostal těsně před amnestií v roce 1959. Pracoval pak jako řidič a také v dělnických profesích. Po roce 1990 byl rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka. Žije v Praze 8 a je činný ve vojenské sekci Konfederace politických vězňů.
Zásluhy:Za 2. světové války byl nacistickými úřady odvlečen na práce do Říše. Po válce vstoupil do československé armády. Za pokus o nelegální opuštění republiky ho komunistický režim odsoudil na 20 let. Po roce 1990 byl rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka. Žije v Praze 8, je činný ve vojenské sekci Konfederace politických vězňů.
* 7.2.1935
Český sexuolog a psychiatr, soudní znalec v těchto oborech. Přál si studovat literární vědu, kvůli politickým poměrům byl však vyslán na lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni. Ve vyšších semestrech studoval zároveň dva roky psychologii na Filozofické fakultě UK. Poté působil v psychiatrické léčebně v Dobřanech, od roku 1961 v Českých Budějovicích a pak v Praze. Po roce 1986 se stal primářem Psychiatrické léčebny v Bohnicích. Založil a organizoval Bohnické sexuologické dny. Vede psychoterapeutickou sekci České křesťanské akademie. Je dlouholetým členem Psychiatrické, Sexuologické a Psychoterapeutické společnosti ČLS J. E. Purkyně.
Zásluhy:Celoživotní přínos oblasti psychologie. Po roce 1986 se stal primářem Psychiatrické léčebny v Bohnicích.
2019
Celoživotní dílo a mimořádný přínos pro vývoj kytarové hry u nás, kytarový virtuóz a pedagog. Po absolutních vítězstvích v mezinárodních soutěžích (Moskva, Vídeň) se stal prvním českým umělcem, který uvedl klasickou kytaru na velká koncertní pódia. Své výjimečné umění předvedl nejen v Evropě a Asii, ale i v Japonsku a USA. Jako profesor HAMU vychoval celou řadu mladých kytaristů, vede i mistrovské kurzy v zahraničí a je zván do porot velkých světových kytarových soutěží.
Zásluhy:
Celoživotní dílo a mimořádný přínos v pro vývoj kytarové hry u nás.
Již během studia medicíny začal pracovat v PL Bohnice. Od června 1990 do května 2005 byl ve funkci ředitele PL Bohnice. Za jeho působení se uskutečnil v říjnu 1992 první ročník festivalu Mezi ploty. Ten vznikl jako divadelní odnož festivalu, který otevřel brány psychiatrické léčebny veřejnosti.
Zásluhy:
Celoživotní přínos v oblasti psychiatrie a rozvoji Psychiatrické nemocnice Bohnice.
Československý reprezentant v boxu, získal 3. místo na ME (1979), je mnohonásobným mistrem Československa ve střední váze. Po skončení aktivní kariéry se stal trenérem. Mezi jeho velké koníčky patří malování. Své obrazy úspěšně vystavuje a jeho díla si získávají četné příznivce. Zároveň se věnuje básnické tvorbě.
Zásluhy:
Trvalý přínos v oblasti sportu a trenérsko-výchovnou péči o mládež.
Narodil se v Kobylisích, vyrůstal v bytě, ve kterém dodnes bydlí. Za pražského povstání bojoval v Kobylisích na barikádách. Angažoval se velmi i v Salesiánském centru. Býval jedním z prvních oratoriánů, spoluzakládal v Kobylisích Skaut, stal se volejbalovým trenérem. Kvůli tomu, že se nevzdal své katolické víry, nemohl studovat lesnictví. Nastoupil do libeňských loděnic, kde pracoval až do odchodu do důchodu.
Zásluhy:
Celý život statečně bojoval proti totalitě a za demokracii.
2018
Jejíma rukama prošlo přes dvacet tisíc dětí s nějakým handicapem (ať už zdravotním, nebo sociálním). Je zakladatelkou CID (Centra integrace dětí a mládeže, o.s.) se sídlem v Karlíně, dodnes je jeho výkonnou ředitelkou i statutárním zástupcem. Jejím životním krédem je „Dopřejme krásné a šťastné dětství i dětem se specifickými potřebami.“
Paní Petrželová bydlí v Karlíně.
Zásluhy:
Celý svůj profesní život pedagoga a psychologa zasvětila dětem se specifickými potřebami.
in memoriam
* 12.4.1927
† 7.6.2018
Zažil hrůzy nacistického i komunistického teroru. Za války se zasloužil, společně se svým otcem (byl ředitelem krematoria ve Strašnicích) o uchování záznamů o osudu řady nacisty popravených českých vlastenců a po roce 1948 o popravených komunistickým režimem. V roce 1952 byl za špionáž a velezradu odsouzen k 25 letům žaláře, ve věznicích strávil 12,5 roku.
Pan Suchý bydlel v Bohnicích.
Zásluhy:
Za 2. světové války se zasloužil, společně se svým otcem o uchování záznamů o osudu řady nacisty popravených českých vlastenců. V této praxi se svým otcem pokračovali i po roce 1948, kdy pro změnu uchovávali záznamy o lidech popravených komunistickým režimem. V roce 2011 mu byl prezidentem Václavem Klausem propůjčen Řád Tomáše Garrigue Masaryka III. třídy.
Josef Vojta byl vynikající český fotbalista, československý reprezentant, držitel bronzové medaile z ME 1960 a stříbrné z LOH 1964 v Tokiu. V domácí soutěži získal v dresu Sparty Praha 2x titul mistra Československa a 1x Československý pohár, 2x se s ní probojoval do čtvrtfinále Pohár mistrů evropských zemí a 1x s ní vybojoval Středoevropský pohár. Po skončení vrcholné kariéry hrál ještě několik let nižší soutěže – mimo jiné za Meteor Praha VIII. V roce 2018 mu byl v rámci ankety Nejlepší sportovec Prahy 8 hlasováním veřejnosti udělen titul Sportovní legenda Prahy 8.
Pan Vojta žil v Libni.
Zásluhy:
Trvalý přínos v oblasti sportu, československý reprezentant, držitel bronzové medaile z ME 1960 a stříbrné z LOH 1964 v Tokiu.
2017
Jako trenér házené působil v Dukle Praha, odkud postoupil na pozici ústředního trenéra házené. Za jeho působení patřila československá házená, zejména v mužské kategorii, dlouhodobě ke světové špičce. Vždy se snažil o koncepční tréninkovou práci s důrazem na všestrannost přípravy a zdravotní aspekty. Systém práce s dětmi a mládeží, který zde zavedl, úspěšně funguje dodnes. Vychoval řadu reprezentantek. V únoru 2017 byl v hlasování veřejnosti zvolen Sportovní legendou Prahy 8.
Zásluhy:
Trvalý přínos v oblasti sportu, podílel se jako ústřední trenér na zisku titulu mistrů světa 1967 a stříbru z olympijských her 1972 mužské reprezentace. Je jedním ze zakladatelů ženské házené v Kobylisích a s ní spojených úspěchů TJ Admira Kobylisy a TJ Sokol Kobylisy v oblasti masového, školního, výkonnostního i vrcholového sportu.
Od roku 1949 působil v libeňském Divadle S. K. Neumanna, v roce 1990 přejmenovaném na Divadlo pod Palmovkou, kterému zůstal, s výjimkou základní vojenské služby, věrný až do dnešních dnů. Ztvárnil zde více než 300 výrazných divadelních rolí. Věnoval se také autorské tvorbě je autorem dvou divadelních adaptací: Strašidla cantervillské podle Wildea a Život a dílo barona Prášila. Ztvárnil také přibližně 120 filmových rolí – jmenujme např. filmy Nahá pastýřka, Fantom Morrisvillu, Parta hic nebo Marečku, podejte mi pero aj. Hojně také účinkoval v televizi: např. Tři chlapci na chalupě, Sňatky z rozumu, Byl jednou jeden dům, Hříšní lidé města pražské aj. O jeho pozoruhodném životě vzniklo několik televizních dokumentů a byl hostem řady televizních pořadů.
Jan Skopeček bydlel v Libni několik let i přímo nad dnešním Divadlem pod Palmovkou.
Zásluhy:
Trvalý přínos v oblasti divadelní kultury, je spoluzakladatelem Divadla S. K. Neumanna (dnešní Divadlo Pod Palmovkou), kterému zůstal od r. 1947 věrný až do dnešních dnů.
Ztvárnil více než 300 výrazných divadelních a přibližně 120 filmových rolí. Napsal šest divadelních her a řadu písňových textů.
* 5.9.1936Zásluhy:Trvalý přínos v oblasti loutkoherectví, přes čtyřicet let vodil loutku Hurvínka v Divadle S+H. Jeho umělecké vedení loutky bylo jedinečné a vpravdě geniální, své vynikající animační schopnosti uplatnil v sólové tvorbě, ve které získal celosvětovou proslulost. Je držitelem mnoha domácích i zahraničních ocenění.
2016
Narodila se v Libni, kde bydlí doposud. Jako dítě byla s rodiči deportována do Terezína, poté do Osvětimi, a přežila i pochod smrti do Mauthausenu. Po válce vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Svá výtvarná díla vystavovala nejen v České republice, ale i v Izraeli, Rakousku, Švýcarsku, Itálii a USA. Jejím nejznámějším dílem je kniha „Deník 1938—1945“, která obsahuje její kresby a texty z pobytu v koncentračních táborech, a která byla přeložena do šestnácti jazyků. V roce 2009 jí prezident ČR udělil Medaili Za zásluhy I. stupně v oboru kultury, umění a vzdělávání. Paní Helga Hošková -Weissová je stále aktivní a zajímá se o dění na Praze 8.
Zásluhy:
Trvalý přínos v oblasti kultury během své dlouholeté výtvarné činnosti, za osobní odvahu, statečnost a pevné postoje, za celoživotní úsilí a rozvoj demokratických principů a tolerance, za zásluhy na výchově mladé generace k uchování a rozvoji těchto hodnot.
Byl členem České asociace designérů. Působil jako profesor na Soukromé škole mistrovského designu v Praze, obor hračka. Pracoval v Libni ve Výzkumném ústavu obráběcích strojů, měl ateliéry v Karlíně i na Bulovce. V Praze 8 bydlí již 70 let. Po odchodu do důchodu se začal intenzivně věnovat dětské hračce se zaměřením na psychicky a fyzicky handicapované děti vč. nevidomých. Jeho práce jsou zastoupeny ve sbírkách Národního technického muzea, kde se dokonce uskuteční i výstava jeho děl, která bude probíhat od října 2016 do března 2017. Své hračky vystavoval na mnoha místech České republiky, ve Finsku a Kanadě.
Zásluhy:
Trvalý přínos v oblasti průmyslového designu v rámci své celoživotní práce ve Výzkumném ústavu strojů v Praze 8 Libni, za tvůrčí a nezištnou práci v oblasti konstruktérské činnosti kinetických a interaktivních objektů, které pomáhají, přináší radost a rozvíjí handicapované děti.
2015
Josef Hercz se narodil v roce 1917 na samotě Čalovka ve slovenské obci Egreš (okres Trebišov). Po maturitě odešel studovat medicínu do Prahy, po uzavření vysokých škol se vrátil na Slovensko a vzápětí byl odvedený do pracovních oddílů. V roce 1940 emigroval do Palestiny a po ztroskotání vystěhovalecké lodi Pentscho byl internovaný v egyptském vězení v Alexandrii. Po propuštění v květnu 1941 vstoupil do československé armády v zahraničí, účastnil se bojů při obléhání Tobruku, kde byl zraněn. Po příjezdu do Británie sloužil u motopraporu československé samostatné brigády. Studia medicíny se mu podařilo dokončit v roce 1946 a o rok později nastoupil na chirurgické oddělení pražské nemocnice Na Bulovce, kde pracoval až do svého odchodu do důchodu v roce 1992. V roce 1996 byl jmenován Rytířem českého lékařského stavu.
Josef Hercz byl několik let místopředsedou Československé obce legionářské, v roce 2004 obdržel francouzský Řád čestné legie, v roce 2005 mu byl propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy, je také čestným členem Asociace nositelů legionářských tradic.
Zásluhy:Aktivní účast v boji proti fašismu ve 2. světové válce v řadách našich zahraničních legionářů, za celoživotní úsilí o nastolení demokracie a za trvalý přínos medicíně v rámci své dlouholeté lékařské praxe, především pro obyvatele Městské části Praha 8 ve Fakultní nemocnici Na Bulovce.
