Rozhovor: malíř ze Švábek Petr V. Godothor
Tenhle padesátiletý vysoký sympaťák ze Štrasburku (nikoli města, ale areálu v Libni, kde má v sousedství sochaře Radka Andrleho ateliér) rozhodně nepatří mezi tradiční malířské mistry. Obrazy Petra V. Godothora (vlastním jménem Petr Vašíček) totiž většinu lidí při prvním zhlédnutí hodně poděsí, takže autora považují mnohdy za šílence – a přesto posléze jeho díla kupují.
Jeho plátna vyvolávají neklid, ale zároveň něčím přitahují, a na druhý a každý další pohled v nich můžete objevit nečekané souvislosti, které vás nutí přemýšlet o světě kolem vás zcela jinak, než v zaběhnutých mainstreamových klišé. Musím přiznat, že jsem při návštěvě jeho ateliéru prošel podobným vývojem. A tak jsem se na úvod zeptal, jestli ta moje reakce je normální.„Úplně normální. Hodně diváků si stejně jako vy nechá o obraze něco říct, a vnímá ho pak zcela jinak. Jsou ale i tací, kteří mi i tak nadávají do šílenců. Ovšem nikoli přímo do očí, ale skrz e-mail. I za tuto nálepku ale děkuji. Dokládá, že jsem v dotyčném vyvolal nějaký pocit, který ho donutil přemýšlet a pak mi napsat. A v jednom bulvárním médiu o mě napsali, že mám bipolární poruchu. To mě rozesmálo, protože žádnou samozřejmě nemám.“
Vadí vám takovéto reakce?„Ne. Každá, i negativní, reakce mě posouvá někam dál.“
Kdybyste měl čtenářům přiblížit své obrazy, co byste o nich řekl?„Že nejsou prvoplánové. Každý v sobě skrývá příběh, a když ho divák začne vnímat a chápat, už se tolik nebojí.“
Jenže k tomu musíte divákovi pomoci. Nemrzí vás, že divák obsah obrazu bez nápovědy nepochopí?„Ale to tak bylo vždycky. I dříve přece byly obrazy plné jinotajů a symboliky. A abyste všechno například v renesančních obrazech pochopili, musíte mít také nápovědu.“
Kam chodíte na náměty?„Nikam. Prostě je mám v hlavě. Jsem plný pokory, respektu ke všehomíru, k bohu. V mých obrazech se transformuje nejen mé vnitřní rozpoložení, ale i jakýsi popis života a světa kolem nás. Je v nich zakódována spousta neexistujících světů či bytostí, někdy ovšem naprosto konkrétních často i Biblických výjevů. Tou rozmanitostí a pro někoho hrůznou podívanou, dávám najevo mé vnímání přítomného času, který žiji.“
Soudě podle vašich děl ten přítomný čas ale není moc optimistický. „Těžce snáším dnešní dobu s masáží reklam a politickou nekorektností. Nenávidím konzum, uniformitu, bojím se toho. Protože to není pravda. Stačí se rozhlédnout a vidíte každodenní boj o přežití, ve tvářích lidí vepsanou – i když více či méně dobře maskovanou – frustraci, krutost, strach, ale i vášně a víru.“
Vystavujete?„Ano. Loni jsem měl třeba výstavu v Los Angeles. A chystám výstavu v Polsku. Ostatně i prodávám spíš do zahraničí.“
Reagují cizinci jinak?„Myslím, že témata, kterými se zaobírám, jsou obecně lidské bez ohledu na náboženství. Měl jsem na výstavě Turka, který se pořadatele zeptal, kolik lidí ten malíř zabil. Stál jsem hned vedle, dali jsme se do řeči a ten Turek nakonec přišel na výstavu několikrát. Zajímavé je, že na internetu mám velmi pozitivní reakce i od lidí z Japonska, Brazílie nebo Mexika. To jsou velmi odlišné kultury. A moc mě budou zajímat reakce v silně katolickém Polsku.“
A co prezentace na domácí půdě?„V umělecké minigalerii Agnes Design na náměstí Dr. Holého jsou moje práce oslavující ženskou krásu, to je moje něžnější já. Jinak zájemci mohou 20. až 21. května přijít přímo za mnou do Švábek, protože se „sousedem“ sochařem Radkem Andrlem chceme udělat už podruhé Den otevřených dveří v našich ateliérech. Uvidí čtyřmetrový obraz Kytice, který jsem nedávno dokončil a ve kterém jsem spojil všech třináct básní ze sbírky Karla Jaromíra Erbena.“
V libeňských Švábkách působíte už 14 let. Jinam vás to netáhne?„Jsem Libeňský patriot. Žil jsem 18 let v domě, kde bydlel básník Karel Hlaváček, jenže pak tam otevřeli hernu, a už se tam žít nedalo. Teď bydlím na Proseku. Bydlel jsem i v Zahradním městě nebo v Bohnicích, ale Libeň mi přirostla k srdci, takže kdyby se naskytla možnost, okamžitě se stěhuju.“
Karel Hlaváček byl přece představitelem dekadence a symbolismu, a vy se symboly také velmi pracujete…!„Náhoda, co? Nejsem sice dekadentní, mou tvorbu někdo nazval bizarním surrealismem, ale symboly jsou základem mých obrazů. A navíc Hlaváček je můj oblíbený básník, prakticky celé jeho dílo jsem přečetl. A stejně jako Hlaváčka obdivuji třeba Vladimír Boudníka, dalšího libeňského velikána.“
Vladimír Slabý
Dostávejte aktuality na váš e-mail.
Každý den zasíláme všechny novinky z webu v jedné přehledné zprávě.
